Ocelový hřebík

Hřebíky se dříve vyráběly z bronzu nebo z tepaného železa a vyráběly je kováři a hřebíky.Tito řemeslníci používali vyhřívanou čtyřhrannou železnou tyč, kterou vykovali, než zatloukli strany, které tvořily hrot.Po zahřátí a odříznutí vložil kovář nebo hřebík horký hřebík do otvoru a zatloukl jej. Později byly vytvořeny nové způsoby výroby hřebíků pomocí strojů, které hřebíky ostříhaly, než se tyč zavrtěla do strany, aby se vytvořila stopka.Například řezané hřebíky typu A byly stříhány z gilotiny typu železné tyče pomocí raných strojů.Tato metoda byla mírně pozměněna až do 20. let 19. století, kdy byly nové hlavičky na koncích hřebíků roztlučeny pomocí samostatného mechanického stroje na hlavičku hřebíků.V 10. letech 19. století se železné tyče převracely po každém úderu, zatímco řezací souprava byla pod úhlem.Každý hřebík byl poté odstřižen z kužele, což umožnilo automatické uchopení každého hřebu, který také vytvořil jejich hlavu.[15]Nehty typu B byly vytvořeny tímto způsobem.V roce 1886 bylo 10 procent hřebíků vyrobených ve Spojených státech z měkkého ocelového drátu a do roku 1892 hřebíky z ocelového drátu předběhly železné hřebíky jako hlavní typ hřebíků, které se vyráběly.V roce 1913 tvořily drátěné hřebíky 90 procent všech vyrobených hřebíků.

Dnešní hřebíky jsou obvykle vyrobeny z oceli, často máčené nebo potažené, aby se zabránilo korozi v drsných podmínkách nebo aby se zlepšila přilnavost.Běžné hřebíky na dřevo jsou obvykle z měkké, nízkouhlíkové nebo „mírné“ oceli (asi 0,1 % uhlíku, zbytek železo a možná stopa křemíku nebo manganu).Hřebíky do betonu jsou tvrdší, s 0,5–0,75 % uhlíku.